Řimice

Zašlete fotografie z Pochodu pohádkového lesa zde

Historie Řimic

Hitorie Řimic a SDH Řimice:
První zmínka o obci je z roku 1281. Název vesnice se během staletí měnil, pro zmínku několik názvů - zpočátku Srimiz, od r.1311 Hrsiminicz, Řimice 1437- 1495, Rzimicze 1496- 1507, Hřimice 1507- 1533, Řimice 1533-1587, Řimnice 1587-1907, od roku 1908 Řimice. Vesnice byla rozdělena zhruba na dvě části, kdy každá měla svého majitele. Jedna část vsi náležela až do zrušení poddanství k panství úsovskému ( 24 domů), druhá část , na níž byla také ve 14.stol. údajná tvrz, byla vladyckým zbožím a příslušela až do zrušení poddanství ke statku červenolhotskému (17 domů).

První část:
1359 - 1371 - Páni ze Slavoňova
1371 - 1387 - Markrabě Jan a Prokop
1387 - 1389 - Oldřich Štos z Bránic
1389 - 1406 - Vavřinec z Jestřebí
1406 - 1437 - vdova po Vavřinci a syn Jan
1437 - 1495 - Janův syn Jakub z Řimic věnuje toto část manželce Kateřině
1495 - 1848 - Vlašimové, Boskovicové a Lichtenštejni

Druhá část:
1281 - 1371 - Biskupští manové
1356 - 1387 - Anka z Řimic a Zdislav z Bílé Lhoty (syn)
1387 - 1507 - Zemanové a páni z Červené Lhoty
1507 - 1696 - Bukůvkové z Bukůvky a hrabě z Hodic
1696 - 1848 - Německý řád K Řimicím patří i Nové Mlýny; první zmínka je Mlýn z roku 1371. Vývoj obytných stavení byl takový, že domy s čísly od 1 do 37 byly postaveny do roku 1770, č.38 do r.1789, 39 do roku 1820. Další domy s čísly od 40 byly vystavěny po roce 1848.

Někteří významní rodáci:
František Šmíd - (*9.10.1871) - řídící učitel v Černovíře, psal články vlastivědného obsahu.
František Žváček - (*18.3.1905)- akademický malíř.
PhDr. a II Sc.Antonín Dostál - (24.5.1906-29.3.1997 - Hoboken(New Yersey), profesor slovanského srovnávacího jazykozpytu a staroslověnské filologie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Významné a zajímavé stavby v Řimicích a okolí
Kaple sv.Jana Nepomuckého postavena v roce 1727 proto, aby kněz z Moravičan mohl v čas povodně chodit k bohoslužbě. Pravoslavný chrám sv.Ludmily - základní kámen byl položen 4.6.1933 a vysvěcen 21.5.1934. Pozemek na tento kostel darovala Beata Jarolímová. V Řimicích byli dříve 2 hostince, obchod se smíšeným zbožím a s vejci, řezník, kovář, obuvník, krejčí, konala se divadelní představení, zábavy lepších spolků. Zajímavou událostí v dějinách obce bylo dočasné přesídlení ústředí české církve pravoslavné z Prahy do Řimic v čele s biskupem Gorazdem-Pavlíkem a duchovními úředníky, což připomíná i pamětní deska na domě č.28. Z dalších zajímavostí lze jmenovat samostatně stojící sochu sv.Floriána (patrona hasičů) a sv.Jana Nepomuckého na horní návsi, kde je postaven i pomník padlých občanů v první světové válce a pomník Rudé armády. Od roku 1867 zde byla i škola, ze které se v osmdesátých letech 20.století vybudoval Dům s pečovatelskou službou. V okolí Řimic se dále nachází trosky Rytířské síně, Čertův most, "Bočkova jeskyně" neboli dnes jeskyně Podkova, podle půdorysného tvaru, asi 1 km od ní přes řeku Moravu je na skále postaven Chrám přátelství (Templ) - malý altánek, po proudu řeky asi 1 km je možné objevit Obelisk ("komín") vybudovaný Lichtenštejny pro zkrášlení lužních lesů. V Řimicích se údajně nacházela i tvrz a to konkrétně v místech dnešního domu čísla popisného 11. Z historických materiálů se lze dočíst, že dům číslo 11 nese neklamné známky toho, že původně sloužil k obytným účelům zámožnému majiteli. Jeho poloha navíc napovídá, že kdysi mohl mít i funkci obranou. Nachází se na východním výběžku ostrohu, na němž se rozkládá staré jádro obce. O tvrzi jako sídle Bohuše ze Slavoňova v roce 1359 se zmiňuje historik Pinkava. Profesor Lešenar lokalizuje jako jediný řimickou tvrz dle zmínek v písemnictví právě do čísla 11, kterou však jinak nedokládá. První zmínku o řimické tvrzi nachází prof.Lešenar ( autor Dějin Řimic; v obci bydlel od penzionování až do své smrti.Předtím působil jako profesor historie a ředitel gymnázia v Litovli ) s Pinkavou v latinském zápise do olomouckých zemských desek z roku 1391.Další zmínka o objektu pochází z roku 1495, kdy Jan z Řimic píše o " tvrzišti". Na severní a západní zdi u severozápadně situovaného rohu se nacházela původní sgrafitová omítka. Horizontálně se na ní střídá ornament psaníčkový s ornamentem spirálového meandru. Na pozemku se nacházel i hraniční kámen nesoucí symboliku panství úsovského a bouzovského s vytesaným letopočtem 1725.

Znak Řimic
Ukazuje na renesanční původ utvářením štítu blízkého tzv.polskému typu i formou iniciál v horní části, v dolní pak radlice s otkou. Jde o tzv.mluvící znak, jenž údajně užíval rod Pluhů z Nesovic u Bučovic. Tím je také vysvětlena funkce písmene N, položeného přes literu I(J), která znamená křestní jméno. M souvisí s Měníkem, který spolu s Řimicemi obdrželi roku 1387 od markrabího Jošta Oldřich Štos a Joštovi komorníci Ješek a Jindřich Pluhové.